V úterý 15. 10. 2019 ráno jsme normálně přišli do školy. První hodinu jsme se učili. Zazvonilo na přestávku a paní učitelka zavelela: „Napijte se, najezte se a po přestávce půjdeme.“ Tak jsme se najedli, napili a nachystali. Vzali jsme si pití, kdybychom měli žízeň. Šli jsme zároveň i se čtvrťákama, tak jsme utíkali do šatny se obléct a přezout. A když jsme se my i čtvrťáci připravili, vyrazili jsme. Celou cestu tam si všichni povídali. Paní učitelky byly vpředu, ale občas nakoukly i dozadu, co se tam děje. Přišli jsme k obecnímu úřadu, kde je i knihovna. Ano, to jsem zapomněla říct. Všechno se to odehrávalo na obecním úřadu v knihovně. V prvním momentu to bylo hrozné. Totiž ještě před námi tam šli i druháci a třeťáci, takže na schodech jsme museli počkat, až vyjdou tyto dvě třídy. J Abych se k tomu vrátila. Vstoupili jsme tam a přivítala nás místostarostka paní Skybíková a s ní tam čekala hodná, sympatická a milá paní spisovatelka Petra Dvořáková. Byly tam židličky postavené do takového půlkruhu. Všichni jsme si posedali a poslouchali. Paní spisovatelka nám ukázala své knížky. Dávala nám otázky z těch knih, jestli jsme dobře poslouchali. Trvalo to dvě hodiny, ale bylo to super. Potom nám dala prostor, abychom se jí zeptali na nějaké otázky. Tak otázek bylo dost, ale třeba tam zaznělo: „Co vás inspirovalo k tomu psát knížky?“ nebo „Kdy jste začala psát knížky?“. No a dozvěděli jsme se, že paní Dvořáková začala psát knihy v roce 2005, když byl její syn nemocný a ležel dva roky v nemocnici. Pořád u něj byla, tak začala psát. Nejdříve pracovala jako mladá v klášteře, potom v nemocnici a teď píše knížky. Napsala osm knih a devátá vyjde někdy v lednu. Přečetli jsme si tři kapitoly knížky s názvem Julie mezi slovy a moc se nám líbila. A pak už jsme bohužel museli zpět do školy. Tak jsme se rozloučili a šlo se. Všichni si povídali jen o tom, jak to bylo super. A super to fakt bylo. Tady několik fotek z besedy.

Babora Maisová, 5. ročník

Když jsme v přírodovědě probírali sůl kamennou, tak Niky Marková a Ruda Chlad nadšeně vyprávěli o pokusu se solí, který prováděli doma. Všechny to natolik zaujalo, že následnou VV si tito dva žáci připravili pro celou třídu pomůcky a všichni jsme se těšili na pozorování krystalů soli. Ruda dokonce doma předem podle přání spolužáků připravil odlitky sádrových zvířátek, aby se při pokusu daly hned použít. Ve VV se pracovalo ve dvou skupinách. V jedné si děti vyzkoušely práci se sádrou a ve druhé nasycený roztok ze soli. Předem připravený a vyschlý sádrový odlitek hodily do roztoku a asi po deseti dnech na nich vznikly krásné krystalické povrchy. Společně jsme si výměnu rolí moc užili a žáci objevili, že sůl je nejen nad zlato, ale i na skvělé pokusy, viz fotografie.

Jedno z posledních pátečních červnových dnů jsme věnovali společnému setkání nastávajících šesťáků. Nejdříve šanovští páťáci vyrazili pěšky do hrabětické školy, kde si prohlédli prostory školy a zahráli si seznamovací hru „Klubíčko“, při níž se žáci představovali sobě navzájem a prozradili něco málo o sobě. Po svačince jsme se společně vydali do šanovské školy, kterou jsme vrstevníkům a paním učitelkám ukázali a ve zbývajících chvílích si děti zahrály společenské hry. Doufáme, že nástup nastávajících šesťáků bude po společně prožitých chvílích příjemnější, a že se za námi také těší.

Letos opět ve 4. třídě probíhal kurz dopravní výchovy pod vedením pana učitele Vysočana. Během školního roku v pěti setkáních si žáci osvojovali pravidla silničního provozu a získávali důležité vědomosti, které jim pomohou k bezpečnému pohybu na vozovce. Poslední setkání 19. 6. bylo završeno praktickou zkouškou na kole v modelovém dopravním provozu, kde naše malé policistky řídily křižovatku a cyklisté, samozřejmě s helmou a vybaveným kolem, jí museli bezpečně a bez nehody projet. Nakonec, po splnění teoretické a praktické části se všichni mohli radovat ze získání průkazu cyklisty, tedy „řidičáku“. Jak můžete vidět na fotografiích, radost byla veliká.

V pátek jsme se třídou vyjeli do Znojma. První zábava byla dlouhá cesta podél řeky Dyje, bylo tam krásně, všude rostlinky atd. S kámoškou jsme fotily na foťák od mobilu. Než jsme se nadáli, byli jsme u Louckého kláštera, kde jsme čekali na vyhlídkový vláček Znojmo. Čekali jsme a čekali, všichni seděli vpředu na lavičkách, jen já, Kačka a Váňa na vedlejší lavičce vzadu. Paní učitelka nám řekla, že za sebou máme jakousi hroznovou kozu, absolutně jsme nevěděly, o co jde. Šly jsme se podívat dozadu za plot a co nevidíme. Vidíme roztomilou hnědou kozu, která se jmenovala Pepička. Za chvilku nás zavolala paní učitelka, že vláček je tady, tak jsme utíkali, abychom ho stihli. Cesta vláčkem byla super, sice sedadla byla kožená, takže nám bylo vedro, a když jsme vystoupili, tak pode mnou bylo mokro. Vystoupili jsme u znojemského pivovaru. Odtud jsme šli přes náměstí a stavili jsme se na zmrzlině. Byla moc, moc dobrá. Paní nám řekla, ať jdeme na terasu té cukrárny. Najednou paní učitelka řekla, že Ruda ztratil peněženku. Bylo to moc smutné. Potom jsme šli cestu do podzemí, tam jsme čekali do dvanácti hodin, než půjdeme. Nejdřív nás průvodkyně upozornila, co se v podzemí nachází a co se bude dít. A šlo se. Cesty byly úzké, široké, nízké, vysoké, mokré (kluzké), křivé. Nakonec jsme šli k labyrintu a co paní průvodkyně neudělala, jak jsme bloudili, tak zhasla. Všichni zaječeli. A ještě jsme šli k prý kouzelné studni. Tam jsme hodily s holkama každá jednu korunu a něco jsme si přály. Odešli jsme jiným východem z podzemí, byla tam kniha tam jsme mohli svými slovy napsat, jestli se nám to líbilo nebo ne. Pak jsme šli na pizzu a rovnou na nádraží. Jak jsme přijeli, tak si mě mamka vyzvedla a jelo se domů. BYLO TO SUPER! Zde několik fotografií z výletu.

Barbora Maisová, 4. ročník