Začátek tohoto školního roku byl pro mě velmi jiný. Nastoupil jsem do jiné školy, kde jsem potkal spoustu nových spolužáků a učitelů. Jednoho dne, přesněji 14.9., jsme se s naší třídou sešli na hrušovanském vlakovém nádraží v 8:00, kde na nás čekal vlak, do kterého jsme nastoupili a před námi byla cesta na znojemské vlakové nádraží. Poté, co jsme ve Znojmě vystoupili, jsme hned nastoupili do autobusu, kterým jsme dojeli na zastávku, ze které jsme si udělali pár kilometrovou procházku do blízkého lesa, kde se měl nacházet tábor Dřevotvarka. A tady to všechno začíná. Náš adaptační kurz. Došli jsme do tábora, kde na nás čekala paní Marcela, která nám trochu vysvětlila, jak to na našem adaptačním kurzu bude. Poté jsme si vzali věci a šli jsme si vybalit do chatek. Hned jak jsme si vybalili, šli jsme na oběd. Po obědě nás čekala spousta seznamovacích her, po těchto aktivitách nás čekala večeře, po večeři jsme šli do sprchy a poté jsme šli do kina a po kině nás čekala stezka odvahy, po které jsme už šli do chatek spát. Ráno jsme se sešli na snídani a po snídani nás čekala zase spousta her – například pád důvěry, skok do prostěradla a tak dále, potom byl zase oběd, hry, večeře, sprcha a to nejlepší na konec – diskotéka, kterou jsme si všichni užili. Poté následoval spánek. Třetí den jsme si už bohužel museli zabalit a čekala nás cesta domů.
Lukáš Lučan, 6. ročník
Tenhle rok jsem přestoupil do školy v Šanově. Seznámil jsem se s novými spolužáky a učiteli, ale jelikož jsme o sobě nic nevěděli, tak jsme se s učiteli rozhodli, že pojedeme na adaptační kurz. V pondělí 14.9. jsme nastoupili do vlaku a jeli jsme na vlakové nádraží ve Znojmě. Tam jsme přestoupili do autobusu, kde jsme dojeli na takové rozcestí. Odtud jsme si ušli pár kilometrovou procházku a dorazili jsme do táboru Dřevotvarka. Vedoucí tábora Marcela nám řekla, jak to tam bude probíhat. Tak jsme se vybalili a šli na oběd, po obědě jsme měli volno a pak jsme hráli seznamovací hry a týmové hry jako například pád důvěry a skok do prostěradla a tak dále. Po hrách nás čekala večeře, po večeři sprcha, kino a po kině jsme měli stezku odvahy, pak jsme šli spát. Druhý den jsme šli na snídani a po snídani nás čekaly další aktivity. Potom jsme šli na oběd, po obědě jsme měli volno. Pak zase hry, večeře, sprcha a pak byl ten nejlepší zážitek dne – diskotéka. Všichni si to náramně užili a dost se vyblbli. Třetí den bohužel náš výborný adaptační kurz skončil, měli jsme snídani, potom zase procházka, cesta autobusem, vlakem na nádraží v Šanově, kde si nás už rodiče vyzvedli.
Jakub Juříček, 6. ročník
