Ocitli jsme se v Půlnočním království, kde je zakázáno zpívat… Přestože nám doba covidová neumožňuje zpěv, v rámci hudební a pracovní výchovy jsme se s žáky 3. ročníku vrhli na výrobu dešťových holí. Jistě, mohli bychom si je koupit, obchody přece nabízejí řadu variací. My jsme se však rozhodli neutratit ani korunu a využít dostupných pomůcek z domácností.

Děti obdržely papírové role (odpadový materiál balicích folií), do kterých jsem navrtala otvory pro překážky (ty přinesou delší a variabilnější zvukový efekt výsledného hudebního nástroje). Do oněch otvůrků jsme nastrkali sirky (silnější hlavička neproklouzla)  a boční kruhové otvory jsme uzavřeli jako bubínek „rouškovou“ blanou. Chtěli jsme trochu odlehčit nepříznivou covidovou situaci, hudební nástroj nám totiž může sloužit léta, a při pohledu na dešťovou hůl si děti třeba jednou vybaví: „Aha, to byla ta příšerná doba s rouškami!“ Než jsme ovšem zaslepili druhý otvor, bylo potřeba do hole nasypat zvučný materiál – rýže, čočka, fazole, kamínky, korálky. A nástroj je hotov – svůj účel již plní! Chceme ale, aby dešťová hůl lahodila i oku, přišla tedy na řadu poslední fáze výroby – dekorování. 

Dešťová hůl je exotický perkusní hudební nástroj. Konstrukčně jde o dutou dřevěnou hůl, která má uvnitř spirálovitě umístěné přepážky a množství semen nebo drobných kamínků. Při naklánění hole se obsah přesypává z jednoho konce na druhý a vyluzuje tak zvuk podobný šumění deště. Nástroj často bývá pestře zdoben. Pochází od původních obyvatel Ameriky, kteří jej vyráběli z dutých kaktusů plněných semínky a užívali jako ceremoniální nástroj.
https://cs.wikipedia.org/…hůl

ZDE můžete nahlédnou do procesu tvorby a zhodnotit  výsledné práce.

Mgr. Jana Ingerlová