Jak souvisí písmo s příběhem, kdy a proč lidé pocítili potřebu psát, jaké podoby mělo písmo dříve a jakou má dnes? Jak obraz popsat slovy? Jaké obrazy vyvolávají slova? Těmito a dalšími otázkami jsme se zabývali v hodinách výtvarné výchovy v 6. ročníku v průběhu tohoto čtvrtletí. Kreslili a malovali jsme, stříhali, lepili, psali i vyřezávali z kartonu. Výsledkem našeho snažení jsou velmi zdařilé výtvarné práce, které nabízíme ke zhlédnutí v naší galerii.

1. „Moje obrázkové písmo.“ Kdybychom byli dávnými písaři, jak bychom přenesli informace budoucím generacím? Už vím, co je piktogram, ideogram, hieroglyf, klínové písmo, stéla.

2. „Kaligrafie – umění krasopisu.“ Víte, že i dnes jsou lidé, kteří mají zálibu v krasopsaní? Koukněte třeba na Pinterest. Už vím, co je kaligrafie a vím, jaká je krasopis dřina, která však stojí za to.

3. „Říkadla.“ Když mluvíme, vážeme na sebe slova jako řetízek. Asi proto říkáme písmo vázáné. A takto dopadne písmo vázané, když „uvízne“ na čtvrtce. Už vím, jak musím být trpělivý, když pracuji s linií.

4. „Zmatení jazyků“. Jaké by to bylo, kdyby se písmo osvobodilo ze slov, chaoticky poletovalo prostorem, dokud ho gravitace nepochytá. Možná o tom vypráví příběh O babylonské věži. Už vím, co je to typografie.

5. „Kde se toulá slovo“. Tak by se dala popsat práce, v níž jsme využili poznatků o typografii. Dokázali byste spočítat, kolik různých typů písma autor použil? Už vím, co znamená positiv, negativ, papírořez a že je dobré mít dobrý „vercajk“ na psaní :-).

6. „Můj komiks“. Všichni známe komiks. Spojuje obraz s písmem. My jsme se hlavně učili, jak fázovat děj pomocí obrázků. Určitě se nám to hodí i v hodinách slohu. Už vím přesně, co je úvod, zápletka a rozuzlení a neváhám tuto zbraň použít :-). 

7. „David a Goliáš“. Jaké to je, když dostanu větu a mám podle ní namalovat děj. Práce byla kolektivní. Každou sekvenci vytvořil někdo jiný a dohromady je to jeden skvělý příběh. Takto se spolupracuje!!! Už vím, že v příběhu nikdy nesmí chybět postavy.

8. „Pohádková postava“. Přes písmenka a slova jsme se přesunuly do příběhu. Příběh má vždy hrdinu, v pohádkách pohádkovou bytost. Pohádkovou proto, že může ožít všechno – voda, vzduch, země, vítr, pařez, houba i kámen. Pohádková bytost musela být autorská, to znamená, museli jsme si ji vymyslet a nic a nikoho nekopírovat. Uf. Už vím, co je personifikace, jak pracovat s fantazií a jak využít symboliku barev. Totiž když namaluješ vodu ve žlutých odstínech, nikdo ti neuvěří, že je to voda…).